2018-01-02

Co se stalo v roce 2017 a co mě čeká v roce 2018

Rok 2017 byl skvělý. A tak jsem se rozhodla, že se podělím o nejdůležitější momenty z roku 2017, a zároveň i o pár plánů do nového roku. Jdeme rovnou na to!

Ze začátku roku se nic moc nedělo, chodila jsem na kurz angličtiny (jednoletý, s rodilým mluvčím), po kurzu na brigádu (kde jsem dělala administrativní pracovnici) a tak nějak existovala. Přeskočím tedy až do dubna, kdy jsem si ke stálé brigádě přibrala ještě jednu - začala jsem dělat recepční v penzionu, což je teď vlastně moje práce na plný úvazek, ale o tom až později.
V květnu se to trochu rozjelo. Předčasně jsem ukončila kurz angličtiny a taky tu moji první brigádu. Jela jsem do Olomouce na Veggie Fest, což byla moje první veganská akce a taky mě to utvrdilo ve všem, co se mi honilo v hlavě. Po téhle akci mi došlo, že to, co dělám a to, co chci, mi za to stojí a je to správný.
Červen byl ve znamení práce. K brigádě v penzionu jsem si přibrala další brigádu - průvodcování na místní radniční věž. Tohle jsem dělala už v roce 2016 a pomohlo mi to překonat strach z mluvení s lidmi nebo před lidmi. Poznala jsem tu nové slečny průvodkyně a skvělé zaměstnankyně informačního centra, kde jsme sídlily kvůli rekonstrukci radnice. No a asi v polovině června mi zavolala bývalá kolegyně z penzionu, že prý jestli nechci práci. Musela ze zdravotních důvodů odejít a já ani na vteřinu nezaváhala. Chtěla jsem to místo neskutečně moc, věděla jsem, že tady těch dobrých míst moc není. Vzala jsem to a 28.6. jsem oficiálně nastoupila do své úplně první práce na plný úvazek.
Léto bylo super, i přesto, že jsem na žádné dovolené nebyla. Ale užívala jsem si každý den volna na zahradě u bazénu nebo s přítelem, kamarády a rodinou. V červenci jsem si zkusila, jaké to je být na 100% veganem, ale protože jsem neměla moc času na vaření (což je u veganství opravdu potřeba) a taky moc peněz na financování jídla, které je taky o něco dražší než to "normální", tak jsem to po měsíci ukončila. Ale ne úplně - maso nejím prakticky vůbec a mléčné produkty hodně redukuji.
V srpnu jsem se konečně odhodlala a přihlásila se do autoškoly. Překonala jsem další svůj strach a naučila se řídit. Jízda mě hodně bavila, měla jsem skvělého instruktora, který mi vše vysvětlil v klidu, neřval na mě a celkově jsem z toho měla dobrý pocit. Už hned při 3. jízdách se mě ptal, kde jsem se učila řídit, že mi to nějak jde 😂
Na podzim se neudálo nic zajímavého. Přesunu se tedy až k listopadu, který byl pro mě zlomový ve spoustě věcech. První den v listopadu jsem měla narozeniny, ke kterým jsem si nadělila řidičák. Oslavila jsem je se všemi lidmi, které mám ráda. Hned pár dní na to mě ale bohužel čekala další životní zkouška. Můj (teď už ex) přítel se se mnou rozešel a já nevěděla, co dělat. Nechtěla jsem zase bydlet u rodičů, tak jsem se poptala pár známých a momentálně bydlím se spolužačkou z kurzu angličtiny a ještě jednou slečnou. Bydlení ve městě pro mě bylo něco nového, ale rychle jsem si zvykla na tu krátkou cestu do práce a obchod hned o ulici dál. Ale abych ten listopad zakončila hezky, tak jsem si "pořídila" vlastní auto. S přepisem a pojištěním bylo hodně stresu, taky jsem do auta vrazila ještě pár tisíc za opravu, ale je to moje první auto a je stejně staré jako já, takže se není čemu divit.
Prosinec se nesl ve znamení nákupů dárků, navštěvování mé oblíbené kavárny mnohem častěji, než obvykle, a celkově to byl hodně příjemný měsíc. Srovnala jsem se s tím, co bylo, a začala se zaobírat tím, co je a bude. Silvestr jsem oslavila v klubu, jak jste si už asi mohli přečíst, a upřímně, 1. den v novém roce jsem celý prospala a proležela, jak mi bylo blbě. Tímto bych tedy chtěla oficiálně uzavřít rok 2017 a poděkovat za všechno, co se v něm stalo. Protože tohle všechno mě dostalo tam, kde jsem teď, a za to jsem vděčná. A hlavně děkuju za rodinu a přátele, kteří mě drželi, když mi bylo nejhůř.

No a teď se můžeme vrhnout na rok 2018. Moc plánů sice ještě nemám, ale už teď vím, že to bude úžasný rok. Hned v lednu mě čeká víkend v Praze, plný veganského jídla a turistiky. V únoru jedeme s kolegyní na koncert The Chainsmokers. V červenci si splním jeden ze svých snů - jedu na Balaton Sound! A kdo mě zná hodně dobře, tak ví, kvůli komu tam jedu 😂 Doufám, že všechno půjde tak, jak má, a ten týden si na Balatonu užiju. Co se týče léta, s kamarádkami chceme jet na víkend na jižní Moravu, v což jsme doufaly už loni, ale bohužel to neklaplo, takže věříme tomu, že letos už to prostě klapne. Co dalšího mi rok 2018 přinese nevím, ale vím jistě. že si ho užiju na 100% a budu si plnit svoje sny a cíle. Protože loni jsem na svoje sny kašlala a nedělala to, co jsem chtěla. Letos si to vynahradím!

Tak a jsme u konce. Bylo to dlouhý a jestli to někdo dočte do konce, budu ho vážně obdivovat. Ještě tento týden bych ráda vydala článek o mých předsevzetích na rok 2018, takže aspoň víte, na co se můžete těšit příště.

D.

Žádné komentáře:

Okomentovat